pátek 31. prosince 2004

Sezóna 2004 a naše výkony

(v článku jsou uvedeny jen výkony těch osob, které se mi podařilo sehnat nebo o kterých jsem se nějak dozvěděl, pokud by se snad někdo cítil dotčen, že se na něj zapomnělo, nechť mi to sdělí, rád článek doplním nebo poupravím)
 
Tak zas další rok skoro v řiti a přichází čas bilancování. popřemýšlejme tedy o tom, co jsme kde vylezli a nevylezli, co jsme nově vytvořili, kde se co urvalo a jak se kdo zranil… Hned zezačátku je třeba uznat, že to byl rok celkem dobrý. Nepadly sice žádné ultradrsné výkony ani na skalách ani v horách, ale i tak se máme celkem čím pochlubit. Ještě v zimě se nezničitelný Pavel Urbánek vydal s Pavlem Kryzem a Richardem Jurečkou do Tater, kde na Kežmaráku okusili, zač je toho loket v zimní Superdiretce. Po dvou dnech těžkého lezení se rozhodli, že cesta je natolik pěkná, že by bylo škoda ji jen tak rychle přelézt a ještě před koncem se na její dolezení vybodli, ale i taková zapytlená Superdiretka je v podmínkách, ve kterých si normální člověk dlouho rozmýšlí, jestli má vůbec vyjít z teplého baráku do té Sibérie, výkonem více než úctyhodným.
Dá se říci, že spousta těch nejlepších výkonů na skalách se odehrála už na počátku lezecké sezóny. Ta zastihla Marka Zavřela a Michala Rožka na výletě v Thajsku, kde se oddávali různým asijským radovánkám a mezi tím stíhali i poměrně slušně zalézt. Marek tady dal prý dost hnusné 7c+ Woodoo Doll PP a ještě jedno 7c a Michal si kromě nějakých 8a odvezl i svůj nejlepší letošní výkon – cestu Tantrum za 8a+ PP. Škoda jen, že to Michal asi trochu přepálil s tréninkem a i kvůli bolestivému zranění lokte se mu v těžších cestách už nezadařilo. Zranění mu pak bohužel nedovolilo pořádně lézt ani po návratu domů, a proto zůstalo jeho Thajské 8a+ i nejlepším letošním výkonem ve sportovním lezení v našem klubu. Těšme se na příští rok a na to co nám teď už snad zdravý a po nadcházející zimní přípravě jistě dobře rozlezený Michal předvede v roce 2005.
Mezitím, co se chlapci povalovali na horkých plážích se skupina Jara Blatný, Jara Ludvík a Pálavští věšáci Michal Gilány a Terka vydali na jarní zájezd na Slovinský Kotečnik. Sníh však bohužel všechny sluncechtivé účastníky zájezdu velmi brzy vyhnal zpět domů, takže nejlepším výkonem tady zůstalo pouze jedno bídné 7a RP.
Zklamání ze zájezdu do Slovinska si pak všichni vylepšovali ve Chřibech, kde už sníh pomalu slézal a navíc – Chřiby jsou na jaře moc krásné … Na skalách se objevil i Vlk a poměrně rychle dal Direkt Kouřové na Kozlovi 9-/9 PP. Jara Blatný pak dal po chvíli nadávání Komu voní hrana 8+/9- PP na Barborce a Devizák 9- RP na Kozlovi. Devizákem se proběhl i Pavel Urbánek, který si z něj postupem času udělal rozlezovou cestu. Na Břestku dala mimo jiné Petra Hrubošová Quickstep 8+ PP a Vlk tady přelezl variantu Babaletu (klasifikace 9- podle průvodce, ale jak to tak vypadá, je možné, že v novém průvodci to bude spíš okolo 8+). Jarní renesanci zažila i Budačina, která nepochopitelně nepatří zrovna k těm nejoblíbenějším skalám ve Chřibech. Vlkovi se podařilo přelézt uznávanou cestu Budačinské buoux 9-/9 PP, Jarovi Blatnému nepříjemného Lezce či úředníka 8/8+ a Marek Zavřel tady stvořil novou cestu „2nd floor“ (jakési pokračování Black and white). Obtížnost této cesty je vzhledem k jejímu stoprocentně boulderovému charakteru a občasné solivosti skály těžko určitelná a navíc má zatím jen jeden čistý přelez autorem samotným, ale bude se zřejmě pohybovat někde okolo 8 UIAA. Ve Chřibech ještě vzniklo několik nových směrů a variant na Barborce. Vesměs se jedná o lehčí a pěkné cestičky, ale jak se ukázalo, ne každému se líbil způsob jejich odjištění. Autoři si ale už vše se svými názorovými odpůrci vysvětlili a pěkné cesty určené především pohodovým lezcům zůstaly. A tak to má být … Aby byla tato část článku, týkající se přelezů ve Chřibech kompletní, je nezbytné ještě zmínit přelezy Tomáše Pilky, který pro nás přelezl to nejtěžší, co ve Chřibech vůbec je. Tak tedy zatajte dech a čtěte: Kristovy rocky 9+ (Budačina, 1. přelez), Hodina Sirael 10- (Osvětimanky, 1. přelez), Hrana Kopyta 9+ (Kozel, 1. přelez) a řada boulderů. Z nejtěžších cest Svišťovi unikl asi jen 1. přelez projektu na horní věži na Břestku, který už pro jistotu v lednu přelezl Adam Ondra z Brna – cestu pojmenoval Lednová neděle a dal ji za 9+. Z dalších výkonů stojí rozhodně za pozornost přelez cest Svatební a Peteho na Kozlovi stylem free solo Jarou Ludvíkem. Kdo tyto cesty zná, ví, že nejde o žádnou procházku (zejména Svatební) a případný pád na šutry by asi neznamenal jen zlomenou nohu …  Petra Hrubošová ještě přelezla Vaskovce na Skalce u Trenčína. Je to sice „jen“ za 7, ale zároveň se jedná o cestu, které si sama Petra ze všech svých letošních přelezů cení nejvíc. Kdo Vaskovce lezl, ví že se jedná o dost namáhavou cestu, které by možná za sedmičkou slušelo i nějaké to plusko nebo dokonce lomítko ...   
No, a pomalu přišlo léto a s ním spojené hnusné horko a logické výpady do hor. Bylo jich dokonce několik. Náš nejdrsnější horal Pavel Urbánek tentokrát neměl štěstí na počasí, a tak se svými druhy nevylezl v Tatrách spoustu cest. Poštěstilo se mu alespoň něco na Jatrabce – konkrétně Chlapcom z Everestu a ještě cosi. Dvojka Jara Blatný a  Jara Ludvík vyrazila na Torsäule do Berchtesgadenských Alp a odvezla si Mozartů skalp za 7A1, který oba chlapci, rozradostnění, že to ve zdraví přežili, poté ještě dlouho oslavovali. Na nejvzdálenější akci se vydal Tibor Vališ, který si se svými druhy zakoupil letenky do Peru a zažil tady asi letošní nejzajímavější horskou akci našeho klubu.  Do Alp si pak ještě vyrazili Břeťa Lebloch s Marcelou a přelezli Another Day in Paradise 7 na Piz Badile. Poslední zajímavá letní horská akce se odehrála v západní stěně Petit Dru, kde Jara Blatný s Kubou Novákem dali známou American Direct 7+ RK. Po přelezení cesty chtěli pokračovat Magnoneho cestou k vrcholu Dru, ale už po první délce legendárního Devadesátimetrového zářezu v obtížnosti 7+/8- stylem OS museli ze zdravotních důvodů sjet dolů.
Na skalách se v parném létě úspěšně pohyboval snad jen Vlk, který si do deníčku mohl doplnit krásnou cestu z dílny Toma Žerta Hocijaký tovar 8+/9- na Alternatívce, cestu Řetěz 9- v Krasu ve Sloupu Za hajzlama a řadu těžkých cest na písku (Teplice, Ádr) vesměs AF.   
No, a pomalu přicházel podzim a s ním opět výlety do blízkých i vzdálených skal. Petra Hrubošová s Vlkem navštívila např. Osp a Kotečnik. Z nejlepších jejich výkonů je možné zmínit např. Petřino 7a Snoopy PP, které Vlk dal dokonce OS a Vlkův přelez cesty Možganski mrk za 7b+ (Vipavska Bela, Stolp). Lezlo se taky hodně v Krasu. Vlkovi se podařilo dát PP Princ a chuďas 9 na Lidomorně a variantu Cesty ponorných vod 9-/9 ve Sloupu ve Starých, Jara Blatný dal Pohled do budoucna 9- ve Starých a rozlezlo se hodně cest, aby bylo kam jezdit. Vlk završil svou pěknou sezónu ještě úspěšným výpadem do Labáku a autorstvím několika nových cest v Krasu a okolí a Jara Blatný přelezem Finale 9- na Skalce u Trenčína. Dá se říci, že jediné, co se na podzim nepodařilo zrealizovat byl očekávaný přelez cesty Sofia 9+ ve Starých Márou Zavřelem. Marek byl mockrát už hodně blízko, ale z důvodů, které se snad nacházejí mimo chápání obyvatel tohoto časoprostoru, vždy vypadl v posledním obtížném kroku. Ale nevadí, příští rok to snad vyjde, Marek každopádně své kvality potvrdil kromě svých maximálních Thajských výkonů i řadou dalších cest odlezených během celého roku.
Nejvýznamnější akcí podzimu se ale stal závod Chřibský Hnědák, který po dlouhé době trochu rozvířil stojaté vody klubového života. 
V závěru roku ještě potvrdil svou stabilní horskou formu Pavel Urbánek, který spolu s Pavlem Kryzem prožil velmi zábavné dobrodružství v Alpách, kde přelezl severní stěnu Lyskammu. No, a Vlk si nedal pokoj a přebušil ještě boulderového Jiffiho na Barborce za 9-.
Z nelezeckých akcí pak ještě nelze nevzpomnět fantastické vítězství fotbalistů našeho klubu nad soupeři z Pálavského věšáku.
Zdá se tedy, že to byl celkem úspěšný rok. Zaznamenali jsme pěkné výkony, počasí celkem vycházelo a moc dobře je, že se nikomu nic vážného nestalo a všichni jsme se v relativním zdraví dočkali konce sezóny. Ať tak tomu je i v roce 2005. Dávejte na sebe všichni pozor a pořádně trénujte, ať je zase v příštím roce o čem psát.   Jara Blatný

sobota 13. listopadu 2004

Lyskamm 2004

13. až 17. 11. 2004.
Protože se rok chýlil ke konci a jediný letošní extrém byly přesčasy v práci, bylo potřeba s tím něco udělat. Kryzák s Vevinou že by taky někam jeli, tak že kam?? Na Lyskamm!!
Jako aklimatizačka nějaká klasická cesta za D+ a Diretisimma za TD+ na závěr..hmm.. lákavé... Domluva byla tradičně rychlá, cíle smělé, takže v pátek po práci do Brna a pak šupem do Zermattu.
Ve 2 ráno jsme v Täschi u jezírka, takže vyspat,  ráno přeparkovat k nádraží a vyjet vláčkem do Zermattu . A pak zubačkou až na předposlední stanici pod Gornergratem. Když jsme vypadli z vláčku, počasí vypadalo velice slibně…
Protože nejsme žádní bivakoví masochisté, tak jsme si spaní naplánovali na Monte Rosa Hütte. Že je tam winterraum jsme věděli, ale až takový luxus jsme nečekali. Kuchyně s papučema pro návštěvy, vařičem a plnou skříní jídla. A ve druhé místnosti 26 míst na spaní, kamna, polštářky a vůbec všechno možné. I slipy s jahůdkama se našly.
 


Parkoviště u nádraží


20 metrů od nádraží


na moréně


zátiší s lavičkou


Jen oblačný prapor za Matterhornem byl nějaký divný…


Monte Rosa htt.


zamčené záchody

kryzáci testují postel



…našel jsem sušenky… 

V neděli jsme dali budíček ve 3 a že půjdeme do klasické  cesty.

Pro jistotu přibalujeme napřed plynový vařič, pak radši vyměníme za benzíňák, žďárák i nějakou tu polévku. Ne že bysme chtěli bivakovat, ale co kdyby.. Tak šlapeme po ledovci ke stěně, kosa jak v ruském filmu, prašánek, zasněžené trhliny, no zábavná cesta. Taky se nějak začalo rozfoukávat. Bylo to čím dál horší. Kolem deváté už jsme byli v 3500mnm  a byla z toho dost odporná vichřice. Vevina začínala omrzat,  tak že si dáme odpočinek, povaříme a pak se uvidí. Trhlinu k odpočívání jsme našli komfortní, Vevinu zabalili do žďáráku, vytáhli vařič, natlakovali benzín, celý hořák polili…a nic.. Do benzínu vítr sypal sníh a vařič nehořel. Nepomohlo ani závětří. Abysme si zkrátili chvíli, tak že aspoň otestujeme Pavlovy nové hodinky a změříme teplotu.  Když už ukazovaly  –20 a pořád měly tendenci přidávat další stupínky jsme si řekli, že toho radši necháme,  že taky nemusíme vědět všechno. Pokračování dál ke stěně nepadalo do úvahy, tak jsme všechno pobalili a šli zpátky na chatu. Kolem poledne už jsme byli ve winterraumu a co teď?? Lézt?? Chodit kolem chaty?? Blbost! budeme se válet ..Ještě že jsme si vzali dost jídla, jinak bysme se jistě nudili.

..já se do těch rybiček snad nedostanu   



..dostal jsem se..


nedělní výlet..  


sněhový prapor nad Lyskammem..

Takže je pondělí a jdeme do toho znovu. Zase prošlapáváme stopu po ledovci. Zase se propadáme do trhlin a zase je kosa. Na ledovci už tolik nefouká, tak se dá dojít až k nástupu. Ale nahoře pořád zuří vichřice, takže nedá se svítit. Stěna by se dala vylézt, ale nešlo by sestoupit. Zase se vracíme se
na chatu. Zase dáme zastávku v oblíbené trhlině.  Pavel mi gentlemansky nabídl kešu oříšky. No málem jsem se poblil, vzápětí jsem se propadl do trhliny velikosti menší chrámové lodi, no parádní výlet. Začíná se z toho stávat opravdové dobývání vrcholu. Cestou dolů ještě pozorujeme záchranáře jak se snaží přistát s vrtulníkem na Monte Rose. Moc se jim to nedaří. Je to šílenství, ti nahoře na tom musí být špatně že pro ně tak riskují. Nakonec se to povedlo a někoho vyzvedávají. No konečně jsme zase na chatě. Tak se zase válíme, jíme, sháníme předpovědi na zítřek a Vevina si chrchlá pro radost. Zítra bude poslední pokus.

..tak jsem po ránu rozpáral Vevině koleno..


cesta k ledovci.


na ledovci



..i lavinky padaly..


..i lavinky padaly..


okrajová trhlina - nástup


okrajová trhlina - nástup

oblíbená trhlina


a zase oblíbená trhlina


na ledovci

Úterý – poslední pokus.
Dáváme budíček v 1, rychlou snídani a zase šlapeme ke stěně. Kousek od chaty to Vevina vzdává, příšerně kašle, motá se a vypadá to spíš na zápal plic než na připsání Lyskammu do deníčku. Tak jsem ji uklidňoval, že do toho nejdeme, že Pavla by to bez ní určitě nebavilo a mně že takový kvak moc nebere, že su tady kvůli diretce. Ale ona že máme jít, tak jsme šli. Ve dvou. Pavel je totálně šrot. Pomalu se plouží za mnou. Celou noc solidárně nespal s Vevinou,  no prostě charakter. Je to sice divné, ale už kolem osmé jsme na nástupu. Vítr nahoře přestal foukat, takže jdeme do toho.  Pavel to furt chce lézt sólo, ale mně už záchvat mocné síly  přešel, tak lezeme synchro a vrtáme šrouby aspoň po 40ti metrech. Pěkně jsme se vystřídali, na vrcholu jsem úplně šrot, zato Pavel je jaksi čilý. No aspoň že je tady pěkně.. Po hodince kochání a zběsilých lanových cvičení na vrcholu dáváme špagát do batohu a sestupujeme nenavázaní. Slunko zapadá a je to pěkný kriminál, hřeben ostrý jako nůž, na každou stranu kilometrová díra. No naštěstí jsme nejhorší úseky přešli do tmy a pak už jsme se jenom plahočili dolů po ledovci. Pavel jde první,  prošlapává stopu a vymetá všechny trhliny. Já se za ním plížím jak zdechlina, protože on by si jinak tu cestu dolů vůbec nevychutnal...a trhliny které náhodou minul vymetám já. O půlnoci jsme na skalnatém hřebínku nad chatou, ledovec je za náma, tak se můžeme odvázat a posílám Pavla napřed. Já jsem si ještě užíval na hřebínku a dorazil něco před jednou, tak to vyšlo na pěknou 24hodinovku venku.


svítání na ledovci

 

svítání na ledovci


úvodní délky..

 

ve stěně

 

 

vrcholový hřeben



vrchol

 

vrcholové výhledy






 

…a to nahoře jsou stopy..

na sestupu

Středa:
Konečně je čas zjistit jak si Vevina vedla na chatě. Zatímco jsme si užívali ve stěně, tak se válela. Najednou že slyšela vrtulník, tak vyleze ven a co?! Helikopetra velká jak chata a vypadalo to že chce přistát. Zoufale začala ukazovat že nechce aby ji zachraňovali. Tak mávala na pilota, ten mával na ni, třikrát si nalétnul  a přistál. Vyběhlo 15 chlapů a začali všechno zaměřovat. Nakonec to byli jenom geodeti, že se bude přestavovat chata, takže dobrý. Pak už zbývalo jen pobalit, uklidit a zmizet. Cestou dolů jsme si ještě užívali výhledů na okolní kopce a helikopetry asi hledající cestu po ledovci.

vertical limit!! 


na ledovci


Vrtulníky všude kolem..   


cesta na vlak


..tam dole je chata.. 


..na Gornergratu..


…i přes brýle se dá fotit..


 
 
 
 
hlášky z cesty po dálnicích..
…ve švýcarsku mně vyfotili..
v čechách:  ..který kretén tady zase jede 130 v rychlém pruhu??
                  
..kurva, tys vyblikala policajty!!
Na závěr by jistě bylo dobré říct že to byla nááááááááádhera a všichni jsme si něco odvezli:
Pavel jenom fotky, Vevina zápal plic a já omrzlé prsty a též nějaký ten zápalek.
Vylezli jsme severní stěnu Lyskammu, 4527 mnm, převýšení stěny 1km, led 60°.