Horolezecký oddíl Uherské Hradiště: února 2005

sobota 5. února 2005

Čajový dýchánek a Berla Mrazilka

aneb Další cesta v 8. stupni francouzské klasy ve Chřibech čili Svědectví Jehovovo o neotřelém lezeckém počinu na Budačině. „Zdar, pojeď zítra do Chřibů, chcu zkusit ten projekt na Budačině.“ Takhle nějak začal můj telefonický rozhovor s Tomem Pilkou v pátek 4.2.2005. Za okny poletoval sníh, rtuť v okenním teploměru ukazovala -5°C, vedle mne pochrchlával Marek, který se za mnou zastavil v práci a přišlo mi dost divné, že by se našla osoba, která by v počínající chřipkové epidemii a v počasí, kdy by člověk psa ven nevyhnal, dobrovolně šla pokusovat těžkou cestu mimo umělou stěnu. Ale proč ne ... „Tak jo, jedu“. „Dobře, zítra v deset v Hradišti“. Když jsem tuto novinku oznámil Markovi, tak se chvilku podivoval, ale nakonec se rozhodl, že něco takového si taky rozhodně nemůže nechat ujít. Druhý den před desátou přišla esemeska: „Dojedu tak o hodinu později, byl jsem včera na koštu vina ...“ Nakonec jsme se ale přeci jen na Budačinu dostali a pod stěnou s projektem jsme se sešli v celkovém počtu sedmi lezců, z toho jeden s lezečkama, ostatní s teplým čajem, slivovicí a odhodláním, že nejpozději za dvě hodiny jedou domů, protože je dost zima. Tom se proto moc nezdržoval, shodil sníh, který se sem tam zachytil ve stěně a začal vzpomínat na kroky, které tady v loňském roce vymyslel. Po nějaké době, kdy diváci začali být značně rozmrzelí a stěžovali si na omrzlé prsty u nohou v teplých zimních botách a kdy těhotná Terka už asi posedmé spadla na zmrzlé zemi, čímž nás vždy velmi pobavila, se Tom rozhodl dát krátkou pauzu a konečně dlouho očekávaný ostrý pokus. Fotografové se tedy nachystali do příslušných pozic a představení začalo. Jeden přesný pohyb střídal druhý a najednou bylo posekáno. Tom se držel dobrých chytů pod závěrečným výlezem a rozmýšlel se, co dál. Dolézt cestu až na její samotný konec, nebo se na to vybodnout a sjet dolů? Výlez cesty je v normálních podmínkách snadný, ale tentokrát byl zaházený sněhem a ledem a moc důvěry nevzbuzoval. Ale protože je jasné, že by se určitě našlo nějaké pako, které by bylo schopné „nedokončený“ přelez neuznat jako přelezenou cestu, vrhl se nakonec Tomáš odvážně do závěrečných kroků a nakonec i do finálního odhazování sněhu a hledání slaňáku. I to se nakonec podařilo, Tom sjel obalený sněhem na nástup a dostal zasloužený šálek čaje. Po tomto výkonu se část účastníků povedeného výletu odebrala k domovům a zanechala pod skalami Toma a Michala s Terkou s tím, že dotyční zde ještě trošku zablbnou a taky pojedou pryč. O to větší bylo mé překvapení, když mi večer došla zpráva od Michala, ve které mi oznamoval, že Tom se po našem odjezdu rozhodl prostoupit ještě svým druhým Budačinským projektem a nejen, že se rozhodl, ale taky ho úspěšně přelezl. To jsou teda věci...

Závěrečná rekapitulace:

5.2.2005 přelezl Tomáš Pilka oba své loňské projekty na Malé skále na Budačině. První a těžší z nich nazval Čajový dýchánek a ohodnotil ho pěkným číslem 8a (9+/10-), druhý se jmenuje Berla Mrazilka a je za 9-/9. V obou případech se jedná o krátké, ale úderné prásky, nacházející se mezi starými cestami Zdivočelé sokolíky a Babí léto. Je to borec! Ledoborec! Jara Blatný