A máme tady shrnutí sezóny 2009, pánové (a dámy). Tentokrát se ve výčtu výkonů blyští jak těžké sportovní cesty, tak náročné a morálové kousky v horách, trochu okopávání motyčkama rampouchů i závody všeho druhu. Mezi lezce, kteří se tady objevují každý rok, se tentokrát dostala i Lenka se svými přelezy v Tatrách a úspěšným startem na Sherpa rallye. No, byla to docela dobrá sezóna, i když by mohla být samozřejmě ještě lepší (třeba u mne:). Do roku 2010 všem přeju zdravé prsty, lokty, ramena, kolena, záda ... no však to znáte. Jara
Michal Rožek - těžké sportovní cesty a úspěchy v Českém poháru
10/10+
Bu bu bu
Moravský kras - Sloup, Staré skály
10-
Jebem Ti hrob
Jevišovice, Dolní skály
autor, 1. přelez
10-
Hormon Buranin
Kras, Sloup
9+/10-
Love me Tender
Thalhofergrat, Rakousko
9+/10-
La Niaque
Castillon
8a
9
Schmalzlauser
Kufstein, Rakousko
OS
8. místo
Český pohár Lomnice nad Popelkou
obtížnost
3. místo
Český pohár Brno
obtížnost
6. místo
MČR Brno
bouldering
20. místo
Mejcup Brno
bouldering
138 mužů
6. místo
MČR Praha
obtížnost
3. místo
celkové hodnocení Českého poháru 2009
obtížnost
Obrovská zkušenost pro mě byla možnost startovat na dvou světových pohárech - v Rakouském Imstu a v Brně. V Imstu zatím nejhorší na "hlavu", co si jen lezec "může" přát - smeknutí nohy v první cestě u třetí expresky. V Brně 43. místo z 52 závodníků - na tehdejší formu po MČR v boulderingu o týden dříve, kdy jsem se dost zničil, jsem byl spokojen. Chybu jsem neudělal, ale došlo mi dřív, než jsem zvyklý. Určitě se chci do svěťáku ještě podívat a bojovat o semifinále!
Jelen - parádní sezóna, která mohla být ještě lepší, nebýt zranění ...
10-
Sex je náš
Beckov, Slovensko
boulder
9+/10-
Plastik Fantastik
Geyikbayiri, Turecko
9+/10-
Tlustí chlapci nelétají
Moravský kras - Žleby Henryovka
9+
Kombinace Epita
Moravský kras - Vaňousovy díry
9+
Sofia
Moravský kras - Staré skály
9+
Gorotire
Beckov, Slovensko
9+
Mevlana 2
Geyikbayiri, Turecko
9+
Family Affair
Geyikbayiri, Turecko
9
Skyline
Geyikbayiri, Turecko
9
Gizmo
Geyikbayiri, Turecko
9
Selaminaleykum
Geyikbayiri, Turecko
9
Překvapení
Moravský kras - Staré skály
9
Pharlap
Moravský kras - Vaňousovy díry
9
Extáze
Moravský kras - Lidomorna
9
Mama je len jedna
Beckov, Slovensko
9-
Legende einer ledenschaft
Geyikbayiri, Turecko
OS
9-
Antalya icin 747
Geyikbayiri, Turecko
9-
Geyikbayiri games
Geyikbayiri, Turecko
9-
Red dragon
Geyikbayiri, Turecko
9-
San diego
Moravský kras - V buči
9-
Pohled do nikam
Moravský kras - Staré skály
9-
Terorista
Beckov, Slovensko
8+/9-
Mum isiginda right
Geyikbayiri, Turecko
OS
8+/9-
Moon light shadow levý
Moravský kras - Staré skály
8+/9-
Hýskův nápad
Moravský kras - Nad Holštejnskou jeskyní
7B+
Malá liána
Loučovice
boulder
Vladimír Vlk Wolf - jako obvykle celý rok na skalách + obtížnostní posun na 9+
9+
Beta Centauri
Stěna u Punkevní jeskyně
9
Phar Lap
Holštejn
9-/9
Renesance
Stěna u Punkevní jeskyně
první přelez
9-/9
Letecká havárka
Holštejn
9-
Figa
Mišja peč
9-
Cesta ponorných vod
Sloup
9-
Varianta Kontraverze
Holštejn
9-
Pohled do nikam
Staré skály
9-
Dítě představ
Stěna u Punkevní jeskyně
9-
Perníková pohádka
Stěna u Punkevní jeskyně
první přelez
9-
Per Partes
Stěna u Punkevní jeskyně
8+/9-
Icare
Castillon
8+/9-
Narovnaná Direttissima
Stěna u Punkevní jeskyně
WI 5-
Blaupunkt
Hintere Tormauer
WI 6
Blaue Mauritius
Hintere Tormauer
80 m
WI 5-
Blue Steel
Hintere Tormauer
130 m, lezeno se střídáním, spolulezec L.Pálka, asi to bylo trochu těžší, protože led už byl odtátý od podkladu a pěkně duněl
5. místo
Závod v lezení v ledu na rychlost Ice Adrex Run
celkem 29 startujících
Kromě toho jsem byl v roce 2009 lézt 136krát, vylezl jsem celkem 699 cest, což je nejvíce za rok, co jsem kdykoliv za dobu co lezu, vylezl a udělal jsem celkem 156 nových cest.
Jara Blatný - tentokrát slabší sezóna, nejprve nadějný rozlezový výlet do Chorra, pak už jen výlety s rodinou (ovšem mistr světa v chřibolezení!)
9-
Dos capulos
El Chorro
7b+
9-
Nuda v Brně
Buchlovský kámen
8+/9-
Rock The Kasbah
El Chorro
kráááásná lajna
8+/9-
Bienvenidos al circo
El Chorro
8+/9-
???
El Chorro
8+/9-
La villa strangiato
El Chorro
8+/9-
Velikonoční historky
Kras, Henryovka
8+/9-
Krucifix
Kras, Lidomorna
1. místo
Mistr světa v chřibolezení
1. místo v závodě Chřibský hnědák
dvojka s Kubou Novákem
Kuba Novák - morálové horolezectví a návrat ke kořenům! + mistr světa v chřibolezení a úspěšné poklácení přímého Devizáku
9/9+
Devizový příslib - direkt
Kozel
9-
Nuda v Brně
Buchlovský kámen
9-
Halucinačná
Skalka u Trenčína
9-
Čomoro
Skalka u Trenčína
7
Tilleho hrana
Vysoké Tatry - Východný železný štít
OS, s Jankem Bednaříkem, lezeno v říjnu za zimních podmínek
6+
Puškášovy sokolíky
Vysoké Tatry - Volovka
OS, s Jankem Bednaříkem, léto
5+ A0
Vůně borovic
Vysoké Tatry - Královská kopka
zimní prvovýstup s K. Pazourkem a Yarricou Sukupem
M6 A0
Rosenberg
Vysoké Tatry - Královská kopka
zimní prvovýstup s Jankem Bednaříkem
?
Theo-Riml-Gedenkweg
Grossglockner
nejtěžší ledovcová cesta v severní stěně (dlouhý úsek převislého ledu), s Pavlem Kryzem
7-
Blechmauerverschneidung
Höllental
zimní přelez, přímá varianta s Michalem Halvou
WI4+/WI5+
Rechter Gamseckfal
Altenberg
WI5+
Oberer fall
Lilienfeld
WI5-
Blaupunkt
Erlaufboden
WI5+
Blauer fleck
Erlaufboden
1. místo
Mistr světa v chřibolezení
1. místo v závodě Chřibský hnědák
dvojka s Jarou Blatným
VIIIa
Adršpach
cesty do VIIIa na prvním konci
Pavel Urbánek - inspirující, dobrodružná a zábavná Eigerská trilogie - nutno smeknout klobouky
9
Doktor Ing.
Skalka, Slovensko
8+/9-
Velikonoční historky
Kras, Henryovka
8+/9-
Krucifix
Kras, Lidomorna
VIIIc
Kalamárka
Teplice, Chrámové stěny
OS bez MG
Led 55-60°, III, (D)
Pallavicinirinne
Grossglockner
spolulezec Pavel Kryze
8-
Cesta do hor
Kežmarský štít, jižní stěna
AF s Lukášem Winterem, 11 délek, 420m, 1 pád
6
Hokejka
Lomnický štít, západní stěna
flash s Lukášem Winterem, 10 délek, 300 m
5 (D)
Mittellegigrat
Eiger
AF s Mílou Schober, z Alpiglen na Ostegg hütte, Mittellegi hütte a předvrchol
7b+
Deep Blue Sea
Eiger, severní stěna
7b+ A1 s Pavlem Kryzem, 9 délek, 320 metrů
7a (ED3)
Le chant du cigne (Labutí píseň)
Eiger, severní stěna
6c+ A1 s Pavlem Kryzem, 26 délek, 900 metrů
Marek Zavřel - nikdy nekončící a dobře kořeněná dovolená v Asii
9+/10-
Just call me helmet
Thajsko, Ton sai
9+
Generator wall
Thajsko, Ton sai
9-
Tiger queen
Thajsko, Ton sai
Lenka Mazúrková - skutečné horolezectví a Tatranské dostihy s baťohem
3
Východný hrebeň
Tatry, Žabí kůň
s Dušanem Hudákem
4
Haberlainova cesta
Tatry, Žabí kůň
s Dušanem Hudákem
5. místo
Sherpa rallye, 25. ročník
"mistrovství světa" v nošení
lady rallye - 20 kg
Radmil Schneider - pěkné přelezy, ale ... čekáme na 8a! :-)
Už jen datum této naší „drajtůlingové“ akce napoví, že se jedná o drama. Ano - 14.11.2009 je na lezení s cepíny opravdu brzo. Asi jsme se nechali oblbnout našimi kamarády, opravdovými mistry v oboru (Stoupa, Ricardo, Bača), kteří zavítali do Tater v tento čas také a správně po Česku se nechali nahlodat sousedcovskými asociacemi: „když oni, tak my také“. Nicméně, kostky byli vrženy, bitva byla zahájena a my nechtěli ustoupit bez zápasu. A zápas to byl vskutku solidní … Po cestě ke stěně mě Janek lehce naznačil, že není úplně ve formě a předešlý týden měl krapet hektičtější, tedy po mé informaci, že nejtěžší z naší linky bude pravděpodobně druhá délka, si zamluvil délku první . Proč ne. Když jsem si to celé vymyslel, tak bych měl logicky nést tíhu těch nejtěžších pasáží já. Byl jsem vůbec rád, že Janek se mnou do tohoto nenápadného zapomenutého „kopce“ jde a aspoň trošku se mnou sdílí nadšení pro prvovýstup. Navíc na rozdíl od Janka, jsem tuto stěnu už znal z prvovýstupu, který jsem tu s Karlem a Jaricou udělal v únoru (Vůně borovic). Přirozeně jsem se tedy tak nějak stylizoval do vedoucího té naší „expedice“, páč jsem byl obeznámen s okolním terénem důkladněji.
Krásné slunečné inverzní počasí nás opíjelo falešným optimizmem a to i po té, co jsme konečně stanuli pod značně nepřívětivým místem činu. Po naší línii teklo z ledových rampouchů hektolitry vody a romantické zurčení tohoto vertikálního potůčku bylo občas přerušeno rázným tříštěním padajícího ledu. Opravdu krásné počasí-ale maximálně na turistiku…
Já začal pošilhávat po levém skalnatém úbočí, které se za těchto podmínek jevilo schůdněji, ale Janek, šéf první délky, zůstal věrný tomu, čemu naším očím lahodilo nejvíce-přímý směr. Už po několika Jankových kraulových tempech mě bylo jasné, že to bude na dlouho a tak jsem se pěkně usídlil v péřovce. A udělal jsem dobře. Stav stěny byl opravdu katastrofální a vyžadoval si velice soustředěný postup. Kraulování se po pěti metrech přetavilo v poposedávání.Měl jsem strach. Nevypadalo to opravdu dobře. Každý pátý Jankův pohyb končetinama byl doprovázen utržením nějakého toho ledovoskalního bordelu dolů-taktak jsem stačil těm náletům uhýbat. Zmocnili se mě obavy, zda-li mě vůbec vystačí baterka v mobilu k tomu, abych mohl zavolat na horskou. Matně jsem si v hlavě vybavoval základy první pomoci a chystal jsem si krizový scénář pro případ, kdyby se Janek s nějakým tím drnem zjebal dolů taky. Několikrát už opravdu nevěděl jak dál a já každou chvíli čekal na to, kdy odpíská konec zápasu. Neodpískal. Snad proto, že nebylo za co slanit a jediná cesta k vysvobození byla cesta nahoru, ke schůdnějšímu terénu. Kolem poledne Janek se známkou velké úlevy v hlase zařval: „Zrůůůš“! Konečně. Teď je řada na mě.
Jak jsem se tak přibližoval k Jankovi, koketoval jsem s myšlenkou, že za takových podmínek by bylo nejlepší se na to všecko vysrat a valit dom. Tatranská zimní jistota - drny - dnes vůbec nefungovala. Z drnů bylo jen bahno a zásek do nich spíše připomínal okopávání rajčat. O to víc jsem nechápal Jankův počin. Je to bojovník!
Druhá délka - dle fotografií stěny, kterou jsem si v únoru pořídil, jsem měl za to, že by měla být těžší, než ta Jankova. To ale nepřichází v úvahu. Nehodlal jsem si připustit, že by to mělo být ještě horší a rozhodl jsem se ojebat to jak jen půjde. Tedy sbohem přímá linko a hurá doleva do koutu. Udělal jsem dobře. Šlo to líp. Pesimizmus mě rázem opustil a já začal věřit opravdu tomu, že ještě dneska dáme top. Lezl jsem převážně holýma rukama, protože na odtávající rampouchy a drny jsem opravdu nechtěl spoléhat. To dost ovlivnilo můj postup a tak jsem ve stěně kličkoval jak zajíc na poli. Abych nemusel tolik často střídat čistou ruční práci za cepínizmus, dával jsem přednost holé skále, protože neustále zasunování a vytahování cepínů z poutek sedáku mě fakt dost sralo. Po padesáti metrech jsem připlul do už ukloněného svahu zarostlého kosovkou. Hurá. Štand. Zde to už poznávám. Rozeznávám linii Vůně borovic, kterou to můžeme logicky doklepnout už snadným terénem až na vrchol. Po dobrání Janka mě ale napadlo vyhnat jej do origoš samostatného zakončení cesty a napálit to přímo do vrcholové kopule s otevřeným koutem uprostřed. Janek souhlasil , konec konců už od pohledu se jevilo, že kout nebude zas až tak moc těžký. Hm jevit se ale může cokoliv. Třeba že země je placatá, že ty klobásky v ledničce nejsou zelené, že ten Jakson má hlas jako zvon … Janek v závěrečném koutku pořvával jak vzpěrač a já si zase vzpomněl na můj mobil. Mám ho vůbec u sebe? Nenechal jsem ho na nástupu? Jak se dovolám horské, když v batohu najdu jen mobil Jankův? Dyť neznám jeho pin! Znát Jankův pin naštěstí nebylo třeba. Janek tento zápas dokončil bez újmy až na samotný vrchol … Uf. Ech - no prostě úleva.
Na vrcholu jsme se shodli, že to tedy byla hodně tvrdá cesta a ta si zaslouží hodně tvrdý název. Vybavili jsme si naši noční anabázi s vlakem „rožmberk“ jímž jsme měli v plánu do Tater přicestovat a název naší cesty byl na světě: Rosenberg - kurvy, chlast a chlebíčky! Kuba Novák
Tak jsme teda 25.9.2009 po krátké a náhlé domluvě vyjeli s Vojtou po práci v osudný a ostudný pátek za pořádnou lezbou na Dachstein, hledat doporučenou cestu s názvem Ostkante za 7- 525 m. A jelikož bylo den před kunovskýma hodama, neodpustil bych si nezastavit se pro pár koláčků na cestu u ségrošky. Pak už nám teda nic nebránilo v cestě, která bohužel moc rychle neubíhala, neb má zelená žabka nemá ráda, když jí moc šlapu na plyn. A poněvadž jezdím zásadně bez mapy, byli jsme nuceni taky několikrát raději pozeptat se na cestu. No a klasicky došlo i k několika běžným problémům v orientaci a zbytečně jsme ani neřešili jakési otravné ukazatele. A tak jsme dorazili na hledané parkoviště až kolem 23:00. Což vlastně vzhledem ke všem dobrovolně si způsobeným problémům nebylo až tak hrozné. Ráno jsme posnídali společně s ovcama a vydali se na skoro dvouhodinovou procházku s krosnama napěchovanýma k prasknutí, ke kterému bohužel nakonec opravdu došlo!! Alespoň teda v mém případě. Po příchodu k chatě Hofpürglhütte bylo zasloužené pivíčko, koupili jsme si taky průvodce a rozlezli se v nedalekých, moc pěkných a přejištěných sportovních cestách. Pak následovalo doplnění zásob vody, hodili jsme do pupku rohlík s majkou a štrupkali jsme si to dalším parádním škrpálem do sedla Steiglpass, kde prej měla být dobře viditelná pěšina uhýbající doleva lemovaná mužikama. Nebyla rozhodně viditelná! Ani nebyla lemovaná mužikama! Takže tuto rádoby viditelnou pěšinu míjíme a zatmíváme daleko za sedlem a od nástupu do Ostkante. Takže ráno se vracíme do sedla, objevujeme konečně tu maskovanou pěšinčičku s jediným pidimužíčkem a a a a už nás to pěkně štve, protože rádoby pěšina končí po 300 metrech a přicházíme k fantastickému suťovisku! A na to teda už nemáme nervy, čas, vodu ani jistotu, že jdeme opravdu dobrým směrem. Zato máme tyto supr argumenty proč se na to už raději vysrat. Vracíme se nasraní do sedla, kde pak zjišťujeme od chytřejších lezců, že jsme už nakonec byli pravděpodobně na správné cestě, ale ještě stále daleko od nástupu do Ostkante. Vracíme se domrtvit na pár krátkých cest k chatě, posléze zase z kopce dolů na parkoviště a pak domů povyprávět všem jací jsme big wolové. Toš tak nějak to asi bylo. No, co už. A jestli se nám bude někdo smát, tak dostane do držky. Za předpokladu, že bude menší a slabší : ). Tomáš Blažek a Vojta Delli Tomeček.
optimistický start
1 + kk
snídaně
škrpál k chatě
k chatě není vhodné jít v noci, jak bylo plánováno
cesta k chatě
autor fota Kleboň
bez bramborovky ani ránu
cesta do sedla Steiglpass
cesta do sedla Steiglpass
cesta ze sedla
Delli se pokouší zorientovat
bez komentáře
bez komentáře
chata focená z cesty ze sedla
konečně u chaty Hofpürglhütte
koupačka
LPG Nitro climbong car combi de luxe
nějaká baba
po víkendovém výšlapu
pomalý pochod k cíli
posilnění před nástupem k nástupu
rozlezení ve sportovních cestách
sportovní cesty
tak to není Daumling Ostkante
takto prej polezeme
tam za rohem byl Daumling Ostkante
to taky není Daumling
toto nás mátlo
večeře
zatmění při hledání nástupu a nocování v sedle Steiglpass
Jedná se o nejtěžší cestu s krumpáčema v oblasti. Není to moc dlouhé - asi 300m - ale posledních 100 metrů stojí opravdu za to (1200 výškových metrů k bivaku samozřejmě nepočítám). Nám závěrečný sérák „natekl“ do lehce převislého sklonu. Osobně jsem si v ledu připadal jako v boxovacím ringu (viz foto). Ten silně stlačený firn fungoval úplně jináč, než vodní led, na kterém jsem letos statečně potrénoval. Než jsem našel tu správnou rázovou sílu zatnutí cepínu (ani né moc, ani né málo), dostal jsem nějakou tu dělovku cepínem přímo mezi oči. Jako bych lezl po nedotvrzeném betonu. Ne a ne se zaháčkovat a když už konečně tedy jo, ráčí se pracně vysekaná dírka uloupnout s velkou hrudou kamsi k nástupu. Jako štípání pazourku. Pavel opět ukázal svou univerzálnost a tyto problémy s materiálem si nijak obzvlášť nepřipouštěl. A to byla pro něj tato akce zahájením jeho ledové sezony!!! (poněkud nestandardní začít si prubovat zbraně až ke konci května). Sérák nabízel možnost průstupu cestou nejlehčího odporu diagonálním vrásněním, který ubíhal doleva - i když i v nich se nacházeli převislé úseky. Dle fotek, které jsem našel na internetu, jsem usoudil, že právě těmito vrásněními se to tak leze a i já jsem zatoužil po této přístupnější verzi přelezu. Nikterak však Pavel. Ten hladověl po direkt lince - přímo přes převisy. S radostí jsem mu tedy přenechal vedení a nechal tak nasytit jeho zvrácené vertikální touhy. Během toho, co se Pavel vydatně sytil, se v několika okamžicích dostal přímo nad mé zaštandování, což způsobovalo pád ulamujících se ledových ker přímo na mou maličkost. A já vůl jsem naletěl svým vlastním instinktům, když se z hora ozvalo: „Bacha!“ Na toto zvolání jsem se automaticky podíval nahoru za hlasem a v ten moment mě přistála do obličeje velká ledová létající kra. Kdybych hňup nechal hlavu skloněnou, led by se jako vždy bezpečně roztříštil o přilbu, ale v tomto případě se led nebezpečně roztříštil o můj nos (podobný je jitrnici dost). V hlavě to jen zadunělo, v krční páteři to nepříjemně škublo - naštěstí bez následků a v uších mě zazněl tón televizního signálu po vysílání - tedy monotónní hučení. Na hezkou moderátorku ohlašující ranní zprávy jsem čekal zbytečně …. Pochopitelně jsem si nemohl dovolit chytit se za hlavu, jak velí pudy, když do ní dostaneme ránu. Dále jsem musel držet lano a jistit parťáka a pramenům krve z nosu jsem nechal volnou cestu až k mým ústům. Pavlovy zbývalo překonat poslední 4m souvisle převislé stěny. Nohy mu skrze tupé hroty maček dramaticky smekaly (nemůže sehnat nové) a občas zůstal viset jen v cepínech, což nebylo moc optimistické, zvláště když jsem si byl vědom, jak nesourodý led to je (možná je konec května opravdu příliš pozdním termínem k lezení na takovém séráku, trochu více zimy by neuškodilo). Tlačil jsem Pavla očima nahoru a modlil se ať nespadne. Možná by hodil do vývrtek kyvadlo až ke mně a dostal bych další pořádnou ťavku mezi oči jeho mačkama - tentokrát „K.O.“. „Jeď Pavle! Dávej, dávej!“ hecuju ho a Pavel to dal … Na hraně stěny jsme se vystřídali a já jsem pokračoval ukloněným ledovým polem k závěrečnému žebru. Zaschlá krev z poraněného obličeje se mi dostala na jazyk a já se podivil: “Ty vole-chutná to jako prejt!“ To však vážení přátelé není všechno, co se odehrálo tohoto květového výkundu! Po sestupu k údolnímu ledovci (docela štreka) jsem se s Pavlem rozdělil. Já pokračoval k našemu Base Campu (Komplex Franz Joseph) a Pavel to otočil eště jednou k bivaku pod naší stěnu (1200m převýšení po rozbředlém sněhu). Ze své skrýše pod balvanem vytáhl láhev vína se skleničkami a šinul si to po náročném výstupu znovu nahoru. V Bivaku na něj totiž čekala jeho choť Vevina, která si usmyslela oslavit své narozeniny poněkud romantičtějším způsobem, než je zvykem - přelezem Palavičiho Kuloáru. A Pavel jako galantní muž jí oné romantiky dopřál vrchovatě. To co následovalo pak, znám jen zprostředkovaně z barvitého povídání přímých účastníků, kterými byli: Vevina, Pavel, Ríša. Po noci oslav v docela přeplněné bivakovací šachtě (předpověď na následující den byla docela příznivá, čehož využilo mnoho horolezců), začalo dost pršet. Ti, co bivak opustili učebnicově v brzkých ranních hodinách (4hod) docela brutálně promokli a museli to otočit. Naše ospalá trojka jen počítala dvojice vracející se kolem bivaku dolů až do té doby, kdy se stěna totálně vylidnila. Kolem deváté ranní jsem zdrcené sestoupivší horolezce potkával už i já v Base Campu a předpokládal jsem, že zanedlouho se přivítám i se svou výpravou. Mezitím, co jsem si chystal utěšující řeč poraženým, mě přišla SMS od Pavla: „Už se to roztrhlo - vyrážíme“. Hm - Pavel stručný jako vždycky. „Aha“ pomyslel jsem si. “Počkali až přestane pršet a teprv teď se rozhodli pro sestup - dobře udělali“. Jenomže všecko bylo jinak. Tři malé tečky se začaly od bivaku vzdalovat směrem nahoru a ne dolů! Slovem „Vyrážíme“ měl Pavel na mysli - Jdem nahoru! Ano! Poněkud nekonvenčně zahájili výstup na nejvyšší horu Rakouska severní stěnou - až v 9.30! To se ale v danou situaci ukázalo jako nejlepší tah. Pravda - během výstupu se dále potýkali s nepřízní počasí, ale na sestup v horní části kuloáru už nikdo z nich neměl pomyšlení. Ten den byli jediní, kteří se Palavičiho kuloárem prokopali až na vrchol, přičemž adeptů bylo toho dne opravdu hodně … Opravdu intenzivní víkend pro Pavla Kryzeho. Dvě cesty v severní stěně Grossglockneru za víkend - to je opravdu nářez.
23. - 24.5.2009
Theo-Riml-Gedenkweg 90‘+ 300 m Kuba Novák ,Pavel Kryze
Palavičiho kuloár 55‘, 3 + 600 m Pavel Kryze, Petra „Vevina“ Tesařová, Richard Jurečka.
Všeobecné informace hodící se v severní stěně Glockneru: Silnici na Franz Josef otevírají v květnu-podle momentálního stavu napadaných lavin. Květen – červen je rovněž nejvhodnější doba pro lezení těch různých gajblů ve stěně. Firn je měkký tak akorát, tedy žádné lezení po předních hrotech, ani žádné se boření po kolena. Toto příznivé období způsobuje velkou narvanost bivak šachty ve 3200m.n.m. Ačkoliv je bivak určen pro 6 až 8 osob, natlačí se do něj lidí daleko víc, než je zdrávo. Namakanější místňáci to řeší tak, že na noc v přeplněném bivaku rezignujou a na vrchol Glokneru si to šinou od Franz Josef v jednom zátahu (1800metrů převýšení! Noční pochod po ledovci vyžaduje značnou znalost terénu.) Září - říjen, je rovněž v pohodě - hora je v toto období docela vyčištěná. Gajble nejsou už tak pohodlné jako v květnu (přes léto značně zfirnovatí, takže je to o lýtka), ale případný na podklad dobře navázaný první sníh postup značně ulehčí. Toto období není mezi lezci tak populární, takže bivak šachta je většinou téměř prázdná. Jestliže si chcete v bivaku zachovat těžce vydobyté pohodlí, shazujte na přicházející horolezce kameny a mohutným řevem je nuťte k ústupu. Bivak je pro jeho obyvatele umístěn strategicky velmi dobře. Kuba Novák
a je to v suchu
cosi na mě spadlo
červeně označený Eisnase, modře Palavičiny
Eisnase
Pavel s Vevinou foto: R. Jurečka
foto: R. Jurečka
konečně nějaká položená pasáž
Kuba s Pavlem v Eisnase foto: R. Jurečka
nástup do stěny
Pavel a bivak v pozadí
Pavel nalézá do ledového převisu
Pavel u bivaku
Pavlovo letošní první kopnutí do ledu
štand
štand
tak to je ten náš sérák
trasa Palavičiniho rýny a sestupovka
Vevina na konci Palavičiniho rýny foto: R. Jurečka
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.jpg)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
