středa 22. dubna 2009

El Chorro 2009

„Tak příští rok se zase uvidíme“, řekl jsem při odchodu z Refugia v El Chorru v roce 2003 barmance Toni. Ale jak to tak bývá, ne vždy se vše stane tak, jak si člověk naplánuje. V roce 2004 jsem nejel na jaře do Chorra, ale na Kotečnik, v roce 2005 do Paklenice, v roce 2006 jsem si natrhl šlachu na prstu, v roce 2007 zas do Paklenice, v roce 2008 jsem se staral o ještě novotou vonící dcerku a jezdil jsem jen po okolních štacích a tak až na začátku roku 2009 jsem se rozhoupal k akci a začal hledat někoho, kdo se mnou velký comeback uspořádá. Po pravdě řečeno, ani jsem moc nedoufal, že někoho seženu, ale jak se zdá, není v našem klubu v současnosti zas až tak velký problém někoho na skály sehnat. A to je moc dobře! Nakonec totiž o účast ve velkolepém projektu projevili zájem postupně Tom, Vojta, Viktor a posila z Břeclavi Yarrica. Pak už tedy nezbývalo nic jiného, než ještě trochu potrénovat bicáky, aby mi to na fotkách slušelo, zakoupit letenky, rozloučit se s nejbližšími a nasednout do letadla, které nás vyfluslo na aeropuertu v Malaze.
Nemá význam příliš se rozepisovat o událostech, které nás potkaly hned po příletu. Šlo o samé banální záležitosti jako přesun na vlakové nádraží, nákup potravin, zakoupení lístků na vlak, zjištění, že Vojtovi někdo ukradl pas, letenku, všechny peníze, kreditku a telefon, telefonování na honorární konzulát za účelem obstarání pasu, telefonování do banky za účelem zrušení kreditky, telefonování za účelem zaslání nových údajů k letence, nadávání na ty kurvy zlodějské, zajišťování logistiky ve směru na honorární konzulát a zpět atd.
Nakonec jsme ale přece jen do Chorra podvečerním vlakem dojeli, ubytovali se v Refugiu, dali obligátní litrové pivko a těšili se na druhý den, kdy se konečně dotkneme po dlouhé zimě skály. No, a dále už jen stručně:
Lezení v Los Albercones, pivko v Refugiu,
lezení v Suizo, pivko v Refugiu,
rest day v Malaze a na vycházce na přečerpávací nádrž nad Chorrem, pivko v Refugiu,
lezení v Poema Roca a Momia, pivko v Refugiu,
lezení v Escalera Arabe, pivko v Refugiu,
rest day na lávkách a na lavičce před Refugiem, pivko v Refugiu,
lezení v Los Albercones, pivko v Refugiu,
lezení v Suizo a Los Albercones, pivko v Refugiu,
lezení s vypětím všech sil v Momia a Zeppelinu, pivko v Refugiu.
Poslední den: čekání na vlak, vlak nejede, shánění alternativní dopravy, obstarání alternativní dopravy, odchod na nádraží pro batohy a ostatní, vlak přijíždí s téměř dvouhodinovým zpožděním, zanecháváme alternativní dopravu v Chorru a rychle naskakujeme na vlak, Malaga, letiště, odlet, letuška sděluje Vojtovi, že další víno už mu nenalije, neboť je příliš červený ve tváři, přílet, Vídeň, noční jízda směr UH, domov, postel, spánek.
Přelezli jsme cesty do 7b+. Pěkně zabojovali Yarrica s Vojtou, kteří přivezli 7a+ a našlápli tak kvalitně do nové sezóny. Za celou dobu nespadla ani kapka deště a stále svítilo příjemné slunce, které jsme u nás celou zimu neviděli. Snad jen vítr mohl někdy méně foukat, ale to už bychom chtěli asi moc.
Byl to prostě skvělý zájezd a doufám, že jsem v Chorru nebyl naposled. Prostě jak se říká: „příští rok se zase uvidíme“!
A nyní pár Vojtových rad pro lezce, kterým v Malaze šlohnou úplně všechno (tedy kromě lezeckého matroše):
Zablokování karty ČSOB: +420495800111
Report: 902102112 – nahlášení krádeže (zde obdržíte číselný kód, který předložíte na policii a oni vám vytisknou protokol, který budete potřebovat při vyřizování nového pasu) - tato služba je placená; řeknete, že nemáte peníze a oni Vás nechají si zavolat z policejní stanice.
Konzulát: Madrid – 913531880, 913531897, 913531896, mobil: 699982307 (Čech).
Honorární konzulát: Jerez de la Frontera - 0034/956302500, mobil.: 615339524 (Španělka, hovořící anglicky) - otevírací doba 12:00 - 14:00 (po domluvě kdykoli), doprava autobusem nebo vlakem z Malagy - v Jerezu nasedněte na bus č.11 (1,10 euro) a jeďte na zastávku Hospitál, vedle nemocnice je továrna na výrobu vína, konzulát je uvnitř.
Foto od Toma, Yarrici a mne.   zapsal Jara

místo činu


lávky






mezi tunely



lávky



Tudy to vede

Tom se připravuje k výkonu


Los Albercones - Viktor

Los Albercones - Vojta


Suizo - Yarrica


Suizo - Vojta


Suizo - Jara


Suizo - Yarrica


cesta k přečerpávací nádrži


na kopci nad Chorrem


v pozadí Makinodromo


soutěska


Poema Roca



Tom a Laco Šaolin


v Refugiu


v Refugiu



nádr - odjezd


zasloužený odpočinek mužů s červenými tvářemi


pátek 10. dubna 2009

Na vycházku na Grossglockner!

Původně jsme sice chtěli jet na vycházku do Tater, ale člověk míní a prsaté dlouhonohé modelky těsně před odjezdem mění (slovenské rosničky). Tak co už s načatým víkendem…z 10ti možností jsme vybrali právě Glockner.
Je to ideální destinace pro příležitostné běžkaře kavárenského typu, svítí tam sluníčko a mají tam pěkně. Popisovat že jsme vyjeli v pátek po obědě, přijeli na parkoviště ve 20:00, 20:30 vyrážíme po asfaltce na Franz Josef hutte, 20:45 přelézáme první základovou lavinu, 23:30 přecházíme 25. základovou lavinu a v neděli 21:00 odjíždíme domů by bylo ještě únavnější než to absolvovat, tak snad přejdu k tomu příjemnějšímu z výletu. Můžete tam vidět spoustu sněhu, šutrů a chat, projdete se a ještě se můžete vyspat v parádních bivacích kde vás nikdo neotravuje, celou noc poslouchat vítr a vůbec si všemožně užívat. Sváteční lyžaři si můžou i leccos sešoupat a nejlepší je (aspoň mně s Kryzákem se zdálo) vyjít si s lyžemi na Pallavicini rýnu a pak si to někama sjet dolů, třeba normálkou. Je to ještě lepší než na Stupavě, mají tam daleko víc sněhu a tak. A myslím že keců bylo dost, radši si to prohlédněte na fotkách. PS: stihli jsme to od 10.4. do 12.4. 2009…a v pondělí ještě vyšlahat baby… Pavel Urbánek

výhled od chaty na Grossglockner





pohodička na ledovci
 
stopa byla


ale sníh se na stopě občas
divně vrstvil do jazyků

 
výhled na Pallavicini rinne

 
stopa



šlape se


výhledy z Glockneru
 
výhledy do stěny

všude samá sjezdovka




bivakovací budka


naplní štěstím každého výletníka


večerní panorama - trochu zubaté,
ale bylo mi líto to ořezávat


ranní výhledy na bivakovací budku





v Pallavičiniho rýně se dobře leží


ale dá se i posedět


ba i postát


všichni jsme si to vyzkoušeli


na vrcholovém hřebenu se dá
opalovat a očumovat turisty(tky)


ostatní výletníci


normálka na Grossglockner






k výbavě skialpoše patří i bagr


cesta byla suchá


místy mokrá


a místy i dost