čtvrtek 10. března 2011

Kozel jarní klobáskování

Výroční schůze našeho oddílu, kde mě byla málem odebrána zlatá plaketa za výstup roku, byla velice inspirující. Po té, co se ukázalo, že se všecky ty klobásky opravdu nesežerou, vymyslel Jara geniální plán, jak se jich elegantně zbavit. Rozdal je jako součást bohatých cen za letošní lezecké počiny.. Odjížděl jsem tedy do Hodonína s klobáskovým věncem kolem krku a v hlavě mě ještě doznívala velká kritika mého průstupu Devizáka s vyjimatelným jištěním. Klukům se nelíbilo, že tyč, kterou jsem dal do kapsy, byla ocelová. Dyk jsem to omotal flastrem! Rozhozen touto situací jsem se tu a tam uklidňoval kousnutím do lahodného klobásku a v tom to přišlo..
Z čista jasna jak blesk z modrého nebe.

Vylezu toho devizáka eště jednou a jistit to budu jen klobáskou! To pak nikdo nebude frflat a mě se konečně dostane zaslouženého uznání a respektu...

Po té co jsem vystřízlivěl, jsem svůj plán lehce poupravil-jištěn klobáskou vylezu Rohovku. To musí stačit k tomu, abych svou zlatou plaketu obhájil.



Jakmile se tedy trochu vyjařilo, šel jsem na to. Jara mě byl ochoten v tomto činu podpořit a Tom Blažek mě přislíbil zvěčnění skrze kameru. V Hodoninském uzenářství mě pan řezník do Rohovky doporučil maďarský klobásek, ovšem ne moc přeuzený. Vzhledem k ochraně přírody do pískovce je do pískovce určitě vhodnější nějaký měkčí materiál. Ovšem prej kdybych chtěl do yosemit, má v zadu v boxu i nějakou zvěřinu-ideální tuhé maso do tuhých žulových spár...

Na Kozlovi jsem potkal kámoše z Brna-Michala Halvu. Dostal jsem od něj varování, že v Čechách proti klobáskování na skalách horlivě brojí a podporujou jištění čistě vegetariánské. Prej si mám dát v Ádru s klobáskama bacha a vzít si sebou radějc sadu mrkviček..

Naštěstí Chřiby nejsou Ádr, že..

Samotný výstup proběhl bez komplikací, ač se to do článku o horolezení moc nehodí. Ale co už-tak se to prostě stalo.



Po realizaci mého plánu se fantazie zůčastněných roztočila na plné obrátky a už se kuly další výzvy v tomto novém pojetí horolezectví.
Cesta k slnku v Tatrách vylezena jen za pomocí uzenin-to by byla bomba! Výhodou tohoto jistícího mechanizmu je, že se s tím nemusíte tahat dolů-své jištění po výstupu jednoduše sežerete...
Je dobré, aby druholezec vybíral jištění a případnou mastnotu chlebem.




úterý 8. března 2011

Tatranská lezba


Tatry - červenec 2010 - Lomnický štít (2632 m n.m.) – Hokejka VI (A0)



Díky tomu, že Yarrica s Honzou měli v plánu otrubovat Kubovo Patagónské léto, tak se nám s Viktorem naskytla příležitost se s nimi svézt a konečně se taky podívat do pořádných hor.Bylo nám doporučeno, abychom si vylezli známou Hokejku, protože se nachází hned vedle Patagónského léta a tím pádem prej budeme mít všichni čtyři společný nástup a nebudeme tak muset s Viktorem nikde zbytečně bloudit a zmatkařit.No a tak jsme se po příjezdu vyštrachali pod Lomničák ke Skalnaté chatě, dali nějaké to pivíčko s místníma, kteří se nás snažili děsit historkama a pak už jsme každý z nás chvilku pospali s drzou liškou společně a nechtěně ve spacáku.


Ráno s prvním zakokrháním vyrazili v plné polní pod nástup, jenž jsme díky Yarricovi pohodlně našli asi za dvě hodiny v Teryho kuloáru, kam jsme se museli spustit docela lehučkou ferratou z Lomnického sedla.Pod nástupem, do našich cest, jsme se rozdělili a domluvili, že se potkáme nahoře u piva.No a po asi čtyřech hodinách luxusního, horského, exponovaného lezení s frendama, kdy Viktor tahal převážně na prvním, jsme se zase všichni potkali na vrcholu Lomnického štítu, kde jsme si dali to domluvené, vítězné a zasloužené pivko, pokochali se, zodpověděli pár otázek čumícím turistům a společně pak zase slanili k věcem zanechaným pod nástupem v Teryho kuloáru. Dole pod stěnou jsme si potřásli napuchlýma prackama a cestou zpět ke Skalnaté dolině si povídali o všem zajímavém, co nás při výstupu potkalo.
Tož tak nějak to ve stručnosti asi mohlo tehdá byt : D